Malachit

Malachit je uhličitan mědi s OH skupinou. Malachit má zpravidla zelenou barvu, která se může pohybovat v odstínech od světle zelené až po černozelenou. Je neprůhledný. Nejčastěji se vyskytuje v podobě práškovitých, zemitých, vrstevnatých, ledvinitých a krápníkovitých agregátů. Příležitostně také ve formě malých sloupcovitých a jehlicovitých krystalů. Jeho výskyt je vázán na oblasti výskytů sulfidů mědi, např.  chalkopyrit, jejichž přeměnou vzniká.

Malachit byl používán jako minerální pigment v zelených barvách od  starověku, velmi citlivý na kyseliny a kolísání v barvě. V 19. století v oblastech s vyšší akumulací byl využíván jako méně významná ruda mědi, jelikož obsahuje až 55 % až 57,4 % mědi. Nacházen byl na většině mědnatých ložisek, dříve byl nazýván jako skalní zeleň.

Název minerálu pochází z řeckého slova malache označující sléz a sytě zelenou barvu.

Využití:

Malachit se již od starověku využívá na dekorativní účely a jako šperkařský kámen. Dříve se rozemletý malachit používal i jako líčidlo.

Dříve byl malachit označován jako méně výrazná ruda mědi. Jako drahý kámen se zpracovává odedávna. Už ve starém Egyptě z něj vyřezávali kameje, amulety a jiné ozdobné předměty. Znali ho i staří Řekové a Římané. Drcený se používal jako barvivo v malířství, nebo jako líčidlo. Věřilo se, že má moc chránit děti před kouzly a čáry. V době antiky se používal na léčení očních chorob. V 16. století se ve střední Evropě používal k podpoře růstu dětí, měl také podporovat léčitele, kteří s malachitem pracovali a utišovat bolest.

Dostupné tvary malachitu Royalis